Moje pouť - osobní zkušenost
18.12.2015 09:26
17.12. - počasí, že by psa ven nevyhnal a já vstala v 5 hodin, postarala se o koně a psy a vyrazila v lijáku hodinu jízdy na smluvené místo, směr Dračí kopec a vlčí studánky.
Pečlivě jsem se připravovala asi 3 dny (sešit plný poznámek, příběhů atd.) a týden před poutí se děly věci. Pár se jich vyhrotilo, pár mi chtělo pouť i znemožnit ( ztratily se mi klíče od domu, nenastartovalo auto, zranil se mi den předem kůň, nemohla jsem najít své oblíbené kalhoty..), včetně vytrvalého studeného deště.
Po opuštění vesnice a vstupem do lesa mě opět zaplavil známý pocit tepla, klidu a pohodlí. Hned po pár krocích přes cestu spadlý silný smrk (miluji je) a krásná přednáška Jirky.
Všechny další zastávky včetně úžasného zázračného uzdravujícího pramenu svaté Anny, kde se prý Anna přímo zjevuje, potvrzuji silné energetické místo. Voda patří ženské energii a samotné paně Marii.
Cesta zpět od pramenu, mi přišla trošku jako v tranzu, snažila jsem se Jirku vnímat, ale už to tolik nešlo. Cítila jsem se blaženě a děkovala za vše. Nejraději bych si v lese lehla a spala (bylo pár dnů před štědrým večerem).
Na zpáteční cestě opět u padlého smrku, krásné zamyšlení a zhodnocení pouti. Slovy nepopsatelné. Jsem velmi citlivý člověk a díky Jirkovému přístupu "k věci" jsem si uvědomila KDO a KDE JSEM, KAM SMĚŘUJI, své hranice, co chci a nechci.
Řeknu Vám, že i když jste ušli kus své životní cesty je dobré intuicí vybrat pomocnou ruku a nechat se "navést na správnou cestu."
PS: druhý den ráno svítilo sluníčko, klíče jsem našla, auto nastartovalo, kalhoty jsem najednou uviděla a kůň byl na tom mnohem lépe...
Já jsem Irena Gaia